Žid Philo a lunární Sabat
Žid Philo a lunární Sabat
Následující výpověď je o tom, jak Mesiáš a "Židé" za JEJICH ŽIVOTA zachovávali týdny a "sedmý" den v týdnu - a NENÍ to tak, jak Judaismus (židovské náboženství) a Sabbatariánské církve zachovávají dnes. Tento článek skutečně ukazuje Mesiáše a všechny židovské skupiny, v jeho době, jak zachovávaly lunární Sabat.
Je ironií, že většina židů a "křesťanů" přijímají Písmo, kde se říká, že Izraelité zapomenou na YEHOVAHOVO jméno kvůli Baalu/pánu, ale nepřijmou to, že Písmo říká, že Bůh YEHOVAH zavrhne jejich svatyni (chrám) a způsobí, že Jeho Sabaty budou na Siónu zapomenuty (dle Pláč 2,6).
Ano-YEHOVAHOVO pravé Jméno a Sabaty byly oba zapomenuty, a nyní jsou odhalovány těm, kdo jsou ochotni naslouchat.
Proč jsou spisy žida Phila tak důležité?
Při pátrání po historických důkazech, a jejich vztahu k tomuto tématu (lunárním Sabatům), jsme si všimli, že Philo není často zmíňován těmi, kdo podporují tradiční sobotní sabaty. Spisy Phila jsou VELMI DŮLEŽITÉ pro vytvoření představ o židovské praxi a víře - jak před tak i během života Mesiáše zde na zemi. Philo se narodil přibližně 20 let př. n. l. a žil do 50. let n. l. Takže jeho život překlenul nejen léta před Mesiášovým narozením, ale také léta po jeho vzkříšení (nemluvě o letech mezi tím).
Důkazy odhalují, že Philovo náboženské přesvědčení bylo stejné jako náboženství věřících Judaismu (židovského náboženství) během toho období. Philo, který se narodil a vyrůstal v Alexandrii, v Egyptě, byl jedním z více než 100 000 židů žijících v tomto městě. Když Římský prefekt Flaccus zahájil masakr židů v roce 39 n. l., Philo byl vybrán do čela židovské delegace, která šla hájit svůj případ před Gaiuse Caligula do Říma.
Teď se na chvíli zastavme a přemýšlejme o významu Phila, který byl vybrán z řad jeho vrstevníků pro tento ohromný/památný úkol. Byl by Philo vybrán pro takovou misi/poslání, pokud by jeho praxe a víra nebyla v souladu s normami v Judaismu (židovském náboženství)?
Určitě ne! Nebyl by vybrán, pokud by se jeho názory neshodovaly s názory jeho vrstevníků. Z Philových spisů víme, že zachovával lunární Sabaty. Pokud by běžnou praxí v Judaismu byly "soboty" jako dny odpočinku, zatímco Philo by vzpurně zachovával lunární týdny a Sabaty, ovlivnil by tento detail jejich rozhodnutí ho vybrat, aby vedl delegaci do Říma?
Určitě. Zachovávání Sabatu je jedním z nejvíce rozlišujících znaků Judaismu (židovského náboženství), nebo jak předkládá autor Dayan Grunfeld: 'Sabbath ztělesňuje celý Judaismus'.
Kdyby šel Philo proti proudu Judaismu (židovskému náboženství) s poukazováním na Sabat, signalizovalo by to průlom/rozchod s Judaismem. Rozumějme tedy, že když Philo zachovával lunární týdny a Sabat každý týden podle fází měsíce, tak to dělali i jeho kolegové židé – včetně Mesiáše - protože neexistoval ŽÁDNÝ rozpor mezi Mesiášem a židy ohledně Sabatu každý týden. Mnoho textů z Písma dokazuje, že zachovával STEJNÝ Sabat každý týden jako oni.
Věříme, že Philo dělal dobrou práci tím, že vysvětloval, jak jsou týdny propojeny s Měsícem, což je uvedeno v jeho knize.
Máme také pocit, že hlavní úder byl zasazen sobotě - Sabatní teologii - od té doby, co Philo vynechal ze svých spisů vše, co se týkalo soboty, jako dne odpočinku.
Ani jednou Philo nezmiňoval jiný týden, než lunární cyklus pro určování Sabatního dne. Je faktem, že slovo "sobota" neboli "Saturnův den" nejsou dokonce ani jednou zmíněny v celé Philově práci. To má svůj význam, protože jinde ve svých spisech věnuje mnoho prostoru k diskutování o cyklu Měsíce a o číslu 7. Ve skutečnosti je den Nového Měsíce uveden jako jeden z hlavních Svátků a NEBYL započítán, když se každý měsíc vypočítávaly čtyři lunární týdny - a on nikdy nepočítal Nový Měsíc, když počítal 28 dní, čtyři týdny nebo čtyři Sabaty každý měsíc/Měsíc.
Zjistili jsme, že je velmi zajímavé, že Philo uváděl Měsíc a jeho fáze dorůstání a ubývání ve svém komentáři ohledně Sabatu. Ve svých spisech Philo odlišuje zachovávání Nového Měsíce jako samostatného svátku, od týdenního Sabatu, a to je důvod, proč nikdy nezahrnuje Nový Měsíc do vypočítávání týdnů.
Takže studujme Phila velmi pečlivě a s modlitbou, protože byl OČITÝM SVĚDKEM toho, jak věci židé dělali za života Mesiáše - včetně toho, kdy týden začínal a končil. Neměli bychom ignorovat svědectví očitých svědků, když hledáme pravdu o tom, jak se co dělalo. Zde jsou některé z mnoha důkazů toho, jak židé za života Mesiáše rozuměli týdnům a Sabatům.
Abyste mohli mít lunární Sabat, musíte mít lunární týden! Spojoval Philo Sabat nebo v týden s fázemi Měsíce nebo ne? Odpověď je ANO! Ve skutečnosti je lunární týden a lunární Sabat JEDINÝM týdnem nebo Sabatem zmíněným v Philových spisech. Dovolte nám proto začít s jeho spisy:
Všimněte si, co Philo říká:
"Co je řečeno v Písmu: desátého dne toho měsíce ať každý z nich vezme ovci podle svého domu tak, aby od desátého, aby mohlo být posvěceno desátého to, co je Boží, oběti, které se uchovaly v duši, která je osvětlena ve dvou částech ze tří, dokud se zcela nezmění v každé části, a nezačne zářit nebeským jasem jako Měsíc v úplňku na jeho vrcholu, na konci druhého týdne..." (Díla Phila, přeložil C. D. Yonge, nakladatelství Hendrickson 2004. "Párování s předešlými studiemi", XIX (106), str. 313).
Teď se zamysleme nad tím, co Philo řekl. Jeho čtenáři a kolegové židé z jeho doby (nebo i v těchto dnech) chápali, že týdny určoval Měsíc, a že na konci druhého týdne byl Měsíc v úplňku.
Tento výrok nepotřebuje výklad. Lidé z Judska a ostatní rozuměli tomu, že týdny určoval Měsíc - stejně jako to dělali židé v Bibli. Pokud je to tak, pak posvěcený sedmý den týdne – který nastává na konci druhého týdne - musí být Sabbat za úplňku (Žalm 81,3-6). Proč? Protože na mnoha místech jeho díla Philo hovoří o sedmém dni každý týden, a všichni víme, že sedmý den je na konci týdne. Lidé by chtěli, abychom věřili, že měsíce byly původně měsíční (dané měsícem), ale týdny nebyly!
Philo postřehl, jak člověk může být duchovně osvícen do plného jasu jako když Měsíc vyjde v úplňku na KONCI druhého týdne.
Philo nepočítal Nový Měsíc, když počítal týdny, jak to dělá dnes Gregoriánský solární kalendář. Toto prohlášení je velmi snadno dokazatelné z Philových spisů proto, že to uvádí i na jiných místech v celé své knize, že Měsíc v úplňku je vždy 15. každý měsíc. Také odděluje Nový Měsíc jako SAMOSTATNÝ sváteční den z týdnů. Místo toho dnes lidé počítají den Nového Měsíce při počítání týdnů – ale od Phila je zřejmé, že NEPOČÍTAL den Nového Měsíce, když počítal týdny. Je to proto, že na konci druhého týdne úplněk nastává 14. namísto 15. - jak Philo jasně mnohokrát prohlašuje.
Jinými slovy, když máte bohoslužebný den na Nový Měsíc, potom šest pracovních dnů, a pak týdenní Sabat 8. dne měsíce (Ezechiel 46,1). Pak následuje dalších šest pracovních dnů a Měsíc v úplňku 15. dne - nebo na konci druhého týdne neboli druhé sedmičky, tj. na konci 14-ti dnů po bohoslužbě na Nový Měsíc.
To dokazuje, že se Nový Měsíc při počítání týdnů nepočítal - stejně jako ho Bůh YEHOVAH nepočítal (v Exodu 16), když dal poznat Sabat Mojžíšovi a dětem Izraele. Pokud byl někdy Nový Měsíc v Písmu zahrnut do počítání týdnů, pak tam byly vyzdviženy každotýdenní Sabaty 7., 14., 21., 28. dne. Avšak nelze najít tyto dny označené nikde v Písmu, protože tyto dny jsou vždy Dny přípravy na každotýdenní Sabat. Když Philo mluvil o 10. nebo 15. dni v měsíci, bral v potaz počítání dne Nového Měsíce, ale je jasné, že když se počítal týden, NEPOČÍTAL Nový Měsíc - což dokazují lunární týdny samy o sobě . Pamatujte si, že Philo jen uvádí, jak se věci dělaly v jeho době.
Pokračujeme s Philo:
"Ale sedmý den v týdnu označil [jako začátek] největších svátků, těch nejdelších [svátky Nekvašených chlebů a Sukot nebo Den stánků], v období obou rovnodenností, jarní a podzimní (podzimní každý rok) ustanovující dva svátky pro tato dvě období, z nichž každý trvá sedm dní. Ten, který se koná na jaře [Nisan – připadá na duben], je za úrodu toho, co se zaselo. A ten, který připadá na podzim [Tishri] je svátek díkůvzdání za to, že si mohli přinést domů všechno to ovoce, které stromy zplodily," (tamtéž, "Desatero" XXX (161), str. 532).
Pojďme se podívat velmi pozorně na to, co Philo říká: „Ale k sedmému dni týdne [YEHOVAH Bůh] přiřadil největší svátky" - jinými slovy, největší (nejdelší) svátky se přiřazovaly k sedmému dni týdne, a víme z Písma, že 15. začínají OBA tyto svátky a trvají sedm dní. Philo je nazývá 7. dnem týdne. Víme, že OBA tyto sedmidenní svátky začínají 15. dne (Sabat). Každý z nich trvá sedm dní, a každá z těchto sedmidenních událostí se přiřazuje k sedmému dni týdne (15.) nebo k Sabatu, kterým svátek začíná a trvá sedm dní.
Philo pokračuje tím, že říká, že každý měsíc (Nisan a Tishri) by se mělo dostat zvláštní cti JEDNOMU z posvátných dnů svátku, za účelem osvěžení a vyčištění mysli díky dovolené (den volna). Všimněte si, že neřekl, že by se mělo dostat cti dvěma svátečním dovolenkovým dnům, ale jen JEDNOMU - 15. dni. Dokázat sedmý den týdne je to stejné jako 15. den. Philo na jiném místě uvádí:
"Znovu je začátek tohoto svátku stanoven na patnáctý den v měsíci [nebo sedmý den týdne] z důvodu, který již byl zmíněn, respektujíce jarní roční období... A po sedmidenním svátku přidává osmý den jako pečeť, nazývá jej vrcholem svátku..." (Díla Phila. "Zvláštní zákony, II," XXXIII (210, 211), str. 588).
Jinými slovy, Philo říká, že tyto svátky začínají v týdnu o Sabatu, a to jest 15. dne. To dokazuje, že Sabaty určoval lunární kalendář, protože neexistuje ŽÁDNÝ ZPŮSOB, jak by každotýdenní Sabat (15. dne) mohl začít tyto dva festivaly, vždy 15. dne, v 1. a 7. měsíci [Nisan a Tishri] každý rok v pravidelném sedmidenním cyklu dnešního solárního kalendáře.
Pokračujme v F. H. Colsonově překladu "Desatera" XXX (159), kde čteme:
„Čtvrté přikázání, které pojednává o sedmém dni, nesmí být považováno za nic menšího, než shromáždění pod hlavou svátků (že se řadí a je hlavou mezi svátky) a očišťováními nařízenými při každém svátku, správnou ilustrací a přijatou modlitbou a dokonalou obětí (obětí bez vady), díky které mohl být rituál prováděn. Sedmým dnem, myslím teď oba sedmé, které obsahují nejkreativnější čísla, šest, a které dnem 6 samy nejsou, ale dávají jim přednost (nadřazují je) a připodobňují k jednotce. Oba (svátky) jsou u Něj zaměstnány, aby počítaly období svátků" (Colsonův překlad Phila).
Co může být jasnější než toto? Pojďme to analyzovat. „Čtvrté přikázání, které pojednává o sedmém dni, nesmí být považováno za nic menšího, než shromáždění pod hlavou svátků." Jak může být každotýdenní Sabat považován za hlavu svátků, pokud hlavou těchto svátků není, tj. nezačíná jimi každý rok? To také dokazuje lunární Sabaty.
Philo pokračuje, říká:
„Sedmým dnem, myslím tím oba sedmé, které obsahují nejkreativnější čísla, šest, a které dnem 6 samy nejsou, ale dávají jim přednost (nadřazují je) a připodobňují k jednotce."
Slovo "dává přednost" znamená, že během svátků přichází před číslem šest, tj. jedna ze sedmiček přichází před číslem šest během 7-denního svátku, a to druhé sedmé přichází po něm, a je s ním v kombinaci (je s ním skombinováno). To by bylo nemožné, pokud by používal počítání pro Sabat, jak jej lidé počítají dnes.
Slovo "dát přednost" (priorita) má také poznámku pod čarou poukazující na skutečné řecké slovo a udává: „sloveso, odvozené z příslovce...se zdá být používáno jako věc, která se dostává před něco jiného a zakrývá to, takže myšlenkou může být, že jednotka nebo monáda nepotřebuje šestku, aby ji učinila ekvivalentní k sedmičce" (Spec. Leg. Iv. 52).
Sedmý znamená každotýdenní sedmý a je před šesti dny svátků, protože Philo přiřadil tyto svátky k sedmému dni týdne. Poznámka pod čarou říká: „... takže myšlenkou může být, že jednotka nebo monáda nepotřebuje šestku, aby ji učinila ekvivalentní k sedmičce..." To proto, že tato osamocená jednotka nebo monáda nepotřebuje šestku, aby ji učinila ekvivalentní k sedmičce, protože sedmý (den) je učiněn, říkají oba překlady Yonga a Colsona, aby se připodobnil k jednotce/první nebo k číslu jedna.
V neposlední řadě říká: „Oba" jsou "zaměstnány" u Boha YEHOVAH, aby počítaly 'období svátků'." Období svátků nelze počítat se sedmičkou, která skáče kolem během sedmidenního svátku, podle člověkem vytvořeného kalendáře. Obě sedmičky musí být zafixovány (upevněny) – nejen jedna, která připadá na 21. nebo na poslední den svátku, protože On zaměstnává obě sedmičky v počítání období svátků. Pokud by se jedna ze sedmiček mohla pohybovat, tak by také připadala na 21. v čase, a byla by také v kombinaci s číslem šest, a pak by tu byla jen jedna sedmička.
Na konci vyzdvihneme fakta z Philovy práce, nacházející se v překladech Yonga a Colsona:
Fakt #1: Oba překlady uvádí, že Měsíc v úplňku je na konci druhého týdne. Myslelo se, že týdny nemají nic společného s měsícem.
Fakt #2: Oba uvádí, že Měcí v úplňku je 15. dne.
FAKT #3: Oba učí, že 15. den začínají oba 7-denní svátky/slavnosti každý rok [svátek Nekvašených chlebů a Svátky stánků], což je taktéž 15. dne/Měsíc v úplňku, který je na konci druhého týdne. (To je nemožné podle Římského kalendáře).
Otázkou je, jestli mohl být 15. den ten stejný jako sedmý den týdne, ke kterému se přiřazují svátky?
Bůh YEHOVAH říká, že oba tyto svátky byly přiřazeny k sedmému dni týdne. Ano – je to 15. den, který je na konci druhého týdne, a je to 7. den lunárního týdne a ten stejný sedmý den, na který tyto svátky začínají. Zachovávali lunární týdny. Pojďme prozkoumat 4. fakt a uvidíme.
FAKT #4: Oba překlady přesvědčivě učí, že se vyskytují dvě sedmičky v každém z těchto svátků - a obě jsou nějakým způsobem propojeny s číslem šest.
Když Philo uvádí, že existují dvě sedmičky v obou svátcích - Nekvašených chlebů a Svátek stánků - nějak mu nedochází, s čím sobotní Sabatariáni přicházejí dnes – že existuje třetí sedmička, která se dostává mezi 15. a 21. po většinu let, co nastávají svátky? Proč Philo neuvádí tuto třetí sedmičku? - Protože žádná neexistuje. Philo zmiňuje jen DVĚ SEDMIČKY ve vztahu k svátku - a PRVNÍ z těchto dvou sedmiček není nic jiného než každotýdenní sedmý den Sabat, který vede svátky a je považován za první den svátku – 15. dne.
Mluví Philo o Sabatech v souvislosti s přibývajícím a ubývajícím Měsícem? Určitě ano!
Na straně 17 dle překladu Ralpha Markuse Philovy práce s názvem "Otázky a odpovědi, Exodus, kniha 1" se píše:
„9. (Ex. xii. 6a) Proč jim přikazuje, aby uchovali oběť do čtrnáctého (dne v měsíci)? (Jelikož sestává ze) dvou Sabatů, přikládá se mu (speciální) čest, protože v tuto dobu je Měsíc ozdobený. Když nastane úplněk čtrnáctého (dne), stává se plným světla ve vnímání lidí. A opět za (dalších) čtrnáct (dní) ustupuje ze své plnosti světla ke konjunkci (spojení), a mnoho ubývá ve srovnání s předchozím Sabatem, jako (ubývá) druhý ve srovnání s prvním. Z tohoto důvodu je čtrnáctý (den) přesvátečním, jako by (byl) silnicí vedoucí k svátečním radovánkám, během kterých je naší povinností meditovat/rozjímat".
Na závěr bychom chtěli představit několik pasáží od Flaviuse Josephuse:
"Navíc, oni [Esejci] JSOU PŘÍSNĚJŠÍ, NEŽ JINÍ ŽIDÉ V ODPOČÍVÁNÍ OD SVÉ PRÁCE V SEDMÝ DEN; kvůli tomu dni nejen připravují své jídlo den předem [Den přípravy], nejsou povinni rozdělávat ten den oheň, ani neoddělávají žádné nádoby ze svého místa, ani si nejdou pro stoličku." (Kompletní práce Josephuse, "Války Židů", kapitola VIII. 9).
Tedy, kdyby Esejci zachovávali jiný den jako Sabat, Josephus by to určitě zaznamenal. Místo toho je OBDIVUJE za to, že jsou přísnější ve způsobu zachovávání Sabatu - "A i při jejich zbožnosti vůči Bohu, je to velmi neobvyklé..." (kapitola VIII. 5).
Dále, během "Židovských válek" nacházíme důkaz o Sabatu připadajícího na 8. den měsíce Elul, což jasně dokazuje, že židé během období konfliktu se Římany (66 - 70 n. l.) zachovávali lunární týdny a Sabaty. Všimněte si!
"Ale Manahem a jeho společníci přepadli to místo, odkud uprchli vojáci, a zabili jich tolik, kolik jich jen mohli chytit předtím, než se probudili... a rozdělali v táboře oheň. To se stalo ŠESTÉHO DNE V MĚSÍCI GORPIEUS [Elul]. Ale PŘÍŠTÍHO DNE [7. dne měsíce Elul] chytili velekněze, když se samotný ukrýval v akvaduktu, zabili ho, i společně s jeho bratrem Hezekiahem, byl zabit těmi zloději... A tak byli všichni tito muži barbarsky zavražděni, kromě Metiliuse; když prosil o milost, a slíbil, že by obrátil židy a nechal se obřezat, nechali ho naživu, ale nikoho jiného. Tato ztráta se Římanům zdála být mírná, nebylo více než několik zabitých z obrovské armády, ale to se jevilo jakoby předehra k samozničení židů... tak se stalo, že tato vražda BYLA SPÁCHÁNA V DEN SABATU [8. dne Elul], ve který židé opouštějí od své práce za účelem bohoslužebného shromáždění." (kapitola XVII. 8, 9 a 10).
vydal John D. Keyser,napsal Arnold Bowen
http://www.hope-of-israel.org/PhilotheJew.html